Návrh bronzového pamětního pomníku se musí soustředit na jasné pamětní téma. Designéři musí nejprve definovat hlavní sdělení, -ať už na základě konkrétní postavy, historické události nebo kulturního předmětu-, a poté mu dát konkrétní vyjádření prostřednictvím vzhledu, držení těla, kompozice a symbolických prvků. Na rozdíl od soch, které upřednostňují pouhou estetiku, památky zdůrazňují základní význam a umožňují divákům vnímat ducha připomenutí, úcty a historické paměti prostřednictvím vizuální formy.
Pokud jde o formu, návrh musí vyvažovat proporce, měřítko a vizuální dopad. Figurální sochy obecně vyžadují přesné anatomické modelování a zároveň zprostředkovávají identitu a charakter subjektu prostřednictvím pózy, výrazu a pohybu. U velkých-pomníků je rozhodujícím faktorem pozorovací vzdálenost mezi pozorovatelem a sochou; design musí zajistit jasnou, soudržnou siluetu z dálky a zároveň zachovat bohaté detaily při bližším zkoumání.
Strukturální stabilita je dalším základním konstrukčním principem. Bronzové monumenty obvykle využívají dutou konstrukci s vnitřní ocelovou konstrukcí pro snížení celkové hmotnosti a zvýšení stability. Návrháři musí vzít v úvahu faktory, jako je hmotnost sochy, těžiště a způsoby připojení, stejně jako environmentální stresory, jako je vítr, déšť a kolísání teplot. Estetické aspekty musí být v rovnováze s praktickými omezeními týkajícími se výroby, dopravy a instalace.
Nezbytná je také harmonie s okolním prostředím. Prvky, jako je výška sochy, barva, design podstavce a orientace, by měly být koncipovány ve vztahu k architektuře místa, vozovkám a terénním úpravám. Promyšleným řízením prostorového vztahu mezi sochou a jejím prostředím může dílo zvýraznit svůj vzpomínkový význam a zároveň přirozeně zapadnout do veřejného prostoru. Výsledkem je soudržný celek, který integruje umělecký výraz, historickou hloubku, strukturální integritu a harmonii životního prostředí.
